Máme psa aneb Moje psí omyly

Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka. Pořídili jsme si tedy nejlepšího přítele. Zatím to vypadá, že je to přátelství naoko.

Ten nápad, že budeme mít psa, není z mé hlavy. Ani to není sen mých dětí. U nás v rodině si plní sny můj muž a mít psa je dosud poslední realizace jeho dětských přání. Trochu mám obavu, co má ještě na seznamu. Jeho předposledním snem bylo mít dodávku, takže ten vehikl teď zabírá před domem všechen parkovací prostor (nejen náš), já dodávku neřídím a muž nemá čas někam jezdit. 

Čas nemá, protože máme psa. Pes není dodávka. Psa bohužel nejde někam zaparkovat. Pes má své potřeby. Chce chodit na procházky. Chce jít na velkou. Chce jíst a pít a spát a hrát si a chce, aby s ním někdo trávil čas, a chce štěkat, když vy nechcete. No, zatím dělá vlastně jen to, co nechceme.

V naší rodině jsme nikdy psa neměli. Moje představa o psovi se tedy omezovala na následující: obstaráme mu jídlo, místo na spaní a budeme s ním chodit na procházky. Brzy jsem zjistila, že je to se psem trochu jinak.

Náš pes má rád boty. Rád si na nich pochutnává. Možná bych měla být hrdá na to, že jsem tedy psův oblíbenec. Vybral si totiž MOJE boty. Jedny nakousl a druhým rozhryzal podrážku. Sečetla jsem škody, a protože jsem empatická žena, požaduji po svém muži pouze jeden nový pár bot.

Další zálibou psa je jídlo. Zatím je to štěně a už nyní místo rodinných nákupů taháme z obchodu obří vaky s granulemi. Skladujeme je v dětském pokoji, protože jinde není místo a stejně je tam takový bordel, že to jako skladiště vypadá. Na internetu jsem si přečetla, že náš pes sežere měsíčně 10 - 15 kg granulí, mám ale pocit, že to mizí mnohem rychleji. Napadlo mě, jestli se na granulích přiživují i synové, protože večer sedí na mobilech a k večeři je nemůžu dostat.

Procházky mám ráda, takže do této relaxační aktivity se psem jsem byla svolná se zapojit. Sebrala jsem veškerou odvahu a šla jsem se psem úplně sama do lesa. Tam jsem ho pustila z vodítka a on se rozeběhl někam pryč. Zoufale jsem na něj volala, pes si mne nevšímal. Připadala jsem si jako v pohádce Hrnečku, vař!, kdy matka vykřikuje různé povely, hrneček vaří a vaří a nepřestane, protože matka zapomněla ten správný pokyn. Nefungovalo "K noze!, "Ke mně!" ani různé nadávky. Bylo mi do breku, pak se pes nade mnou slitoval a přišel. Začala jsem si připadat děsně profi, takže jsme vyrazili dál. Můj muž mi kladl na srdce, že pokud někoho potkáme, mám ho dát na vodítko. Tedy, ne mého muže, ale psa. Byla jsem ve střehu. Nevnímala jsem les, přírodu, vzduch, soustředila jsem se na nepatrné pohyby v dálce. Rozvinula jsem v sobě schopnost maximální pozornosti. Pokud se v dálce objevil člověk či zvíře, lákala jsem psa na dobroty, aby přišel a mohla jsem ho na vodítko připnout. Úspěšnost jsem měla 50 na 50. Domů jsem přišla vyřízená, musela jsem si dát víno, ať spláchnu ten stres z procházky.

Psa je třeba učit. Jenže to ve výsledku znamená, že se musí učit páníček nebo panička. Máme doma knihy o výchově psa. Vyhledávám si validní informace na internetu, jak psa něco naučit, jaké povely říkat, co neříkat, jak odměňovat (pes totiž potřebuje furt nějaké odměny, aby něco dělal, a dokonce i za to, když něco nedělá). Kromě pytlů s granulemi máme tedy doma i psí pamlsky. Nejsou to jen tak nějaké dobroty, prezentují se jako "voňavoučké a mňamózní pamlsky". Když jdeme na procházku, mám u pasu svého outfitu přivázanou jakousi kapsičku, ve které nosím psí dobroty. Psa musím uplácet úplně na všechno. Aby šel, aby neskákal, no a taky aby nikam nešel. Pak je vše sežráno a jde se domů. 

Pejsánek musí mít také hračky. Není to tak, že byste mu šoupli nějaké staré plyšáky po dětech, pejsek potřebuje psí hračky. Samozřejmě vhodné jsou interaktivní předměty. Zdá se, že potřebuje i velmi kvalitní (tedy drahé) hračky, jiné rozcupuje. Zahradu tedy máme pokrytou cáry a zbytky více či méně interaktivních hraček. Aspoň tedy zahrada hraje všemi barvami, protože letos tam nic nevykvete - co pes nepošlapal, to rozhrabal, rozsápal, polámal, no prostě ze zahrady máme pustinu.

Ve výčtu škod však existuje jedna výjimka. Pokud příliš utrácíte za šmrncovní oblečení, díky pejskovi na této položce ušetříte. Nevyplatí se nosit hezké nebo nové věci. Když odcházíte z domu, pes na vás radostně bude skákat, takže čistí neodejdete. Pokud vás tedy pes vůbec z domu pustí, protože vy sice musíte do práce, ale pes si nejspíš myslí, že je nejlepší čas na hru. Sice mu vysvětluji, že teď se to nehodí, ale většinou dělá, že to nechápe. Pomůže až úplatek ve formě mňamózního pamlsku.

Čekám, kdy se já a pes staneme přáteli. Myslím, že by to mohlo být brzy. Zatím jsem nastavila rovné podmínky. Začala jsem si kupovat pamlsky..